Příběhy
Máte rád(a) lehké šimrání pod bránicí? Dělá vám dobře číst či psát a nebo si s někým vyprávět o situacích, které sevřou hrdlo a zastaví dech? Tak jste tady dobře....
Vítám vás v tomto pokojíčku, mám ráda společnost zajímavých lidí, budeme si povídat..... podám teplou buchtu s láskou dělanou, právě vytaženou z trouby, v krbu praská dřevo a káva se právě nese..... Venku hučí meluzína a my si budeme povídat o světě, který je pro mnohé velkou neznámou.Svět duchů byl je a bude vždy přitahován či odpuzován různými skupinami lidí, jenom nikdy nikoho nenechá v poklidu. Tak se to stalo i mě.
Bylo nebylo.......
obvykle takto začínala každá pohádka. I mě se to stalo. Měla jsem za sebou prvních pár měsíců práce v psychotronice..... přesněji řečeno půl roku. Byl podzim 1996 a já seděla večer u televize, když najednou přišla moje nejmladší dcera a brečela, že kolem ní chodí pán v klobouku a že má červené oči. Že se toho bojí. Nechtěla jsem se hnout od televize a tak jsem ji odbývala, že se jí jenom něco zdálo a ať si z toho nic nedělá, že duch odejde. Musím předeslat, že svět mezi nebem a zemí byl u nás samozřejmostí. Nejmladší dcera měla velkou sílu v očích a jako malá dokázala určit lidem, kteří za mnou přicházeli, jak se jmenoval člověk, který jako duch je jim stále na blízku a v kolika letech zemřel. Starší dcera docela dobře věštila a kluk se trefoval jenom občas. Duchy jsme viděli všichni a brali jsem je jako něco, co patří k našemu životu a tak to je do dnes. Ale aby je něco strašilo tak, jak najednou popisovala v noci Kateřina, to se ještě nestalo. Šla jsem si sednout do ĺožnice a když si dcera vlezla do postele, tak jsem se zadívala do místa nad její postel. Najednou se na mě zadíval pár červených očí a ve mě by se krve nedořezal. S duchy jsem v té době zkušenosti neměla a docela jsem se této energie bála. Najednou se před mýma očima rozvinula celá postava vysokého muže s kloboukem na hlavě. Sedla jsem si ke stolu a mentálně jsem ho požádala, aby od dcery odešel, že se s ním skontaktuji. Rozjela se mi ruka s automatickým písmem, kde mi sdělil, že je kamarádem Josefa, že se jmenuje Vašek, že měl manželku Lenku a dceru a že vzkazuje Josefovi, aby si dal pozor na peníze. Prosil mě, abych to napsala Josefovi, protože jinak než přeze mně se s ním zkontaktovat neumí. Bylo mi z toho všelijak. Hlavně jsem pociťovala silné bolesti. Josefovi jsem vzkaz předala a dozvěděla jsem sem se,že skutečně měl kamaráda Vaška, který byl asi tak rok ženatý, pocházel z Moravy a když se autem vracel od rodičů do Prahy, tak skončil pod kamionem. Že ho asi 4 hodiny zachraňovali lékaři na sále, ale boj prohráli. Zemřel. To byly ty bolesti, které jsem při kontaktu s duchem pociťovala.
čarodějka Blanka
Máte-li nějaké zážitky a chtěl(a) byste se o ně podělit, máte možnost se na těchto stránkách zviditelnit. Pokud byste potřeboval(a) se psaním pomoct, napište mi text na můj e-mail: carodblanka@atlas.cz a já jej upravím, odešlu na váš e-mail ke schválení a po té bychom jej dali na tuto stránku. čarodějka Blanka
